Mateřské instinkty aneb Co bylo dříve přirozené, je dnes velkou výzvou

Všechno má svůj čas. I když dnes umíme urychlit a obejít kde co, tak v příběhu života, růstu a zrání našeho dítěte se to vůbec nemusí vyplatit. Kde zjistit, co je v dané fázi vývoje vhodné právě pro mé dítě? Kam si zajít pro prvotní odpovědi, když si nejsme jisti postupy v jeho rozvoji? Více vám možná odkryje tento článek.

Nedávno jsem se při procházení naší zahradou přistihla jak jsem netrpělivá a říkám si: ,,Už aby ty naše jahody vykvetly, ….už abych si mohla utrhnout první červenou, …už abych měla skleničky s marmeládou vyskládané ve spíži.. Tak šup, šup!

Jenže příroda je moudrá, nikam nespěchá. Ona ví nejlépe CO, KDY, JAK a PROČ. Má svůj vlastní rytmus a své cykly. Pravda, v posledním letech se hranice mezi některými cykly trochu stírají, ale stále mají své nezastupitelné místo na Zemi. Jakmile si to uvědomím, moje netrpělivost zařadí zpátečku a já s vděkem dál pozoruji celý ten nádherný proces růstu, zrání a sbírání zralých plodů.

Rozvoj maličkého dítěte můžeme také přirovnat k jedinečné rostlince, která ke svému růstu potřebuje určitý čas a vyživení všech nižších i vyšších potřeb (Maslowova pyramida). Každá jedinečná lidská ,,rostlinka“ také roste, kvete a dozrává ve svém jedinečném tempu a rytmu. Navíc se ale musí rozvíjet v souladu s nároky, normami, pravidly společnosti a lidmi, kteří ji obklopují. Občas ji musíme důsledně ukázat její místo a vymezit hranice, aby mohla získat jistotu a podporu. Častokrát jsme dokonce nuceni jí přistřihnout, aby nám nepřerostla přes hlavu. Někdy je potřeba o ní pečovat víc, podepřít ji, podpořit, ukázat jí směr nebo ji vyléčit od různých parazitů:), a jindy se péče o ní nemusí přehánět.

Některé děti nevyžadují naši permanentní pozornost 24/7, vyrůstají bez problémů, než řekneme švec. Jiné nás intenzivně zaměstnávají celé dny a my samým vyčerpáním nevíme, kde nám hlava stojí. Naše děti jsou nám dokonalým zrcadlem.

Často dostávám od maminek otázky: ,,Kolik času zabere, než se naučí to a to…? Kdy to bude zvládat sám/a? Neměl/a by to už dávno umět?“ Dobré otázky. A dobrá zpráva je, že odpověď na všechny otázky  zná každá maminka. Má je totiž nadosah. Uvnitř sebe. Každá z nás má v sobě přirozený instinkt a pokud mu naslouchá, tak se nemusí ptát. Nemusí se dotazovat ani ostatních maminek, ani hledat na internetu. Potíž je, že tenhle přirozený instinkt dost často leží hluboko pod nánosem každodenních povinností, iluzorního nedostatku času, rozdílných názorů ostatních lidí, nezájmem ptát se sebe sama nebo nevědomostí, že takový instinkt v sobě vůbec mám. ,,Mateřská dovolená“, mateřství, mateřské instinkty- tohle všechno náleží mamince, a ne tatínkovi. On mateřské instinkty nemá. Jeho nezastupitelná úloha je někde jinde.

Maminky prosím naslouchejte svému mateřskému instinktu. Nespěchejte na své mrňousky. Nespěchejte na jejich růst a rozvoj ani ve svých vlastních myšlenkách…..kdyby už seděl/a, …už aby lezl/a, …už aby chodil/a, …už aby byl/a bez plen, …kdy asi začne mluvit?

Malé děti v sobě mají velmi citlivý ,,barometr“. Jsou mimořádně vnímavé na naše nálady, neverbální a verbální projevy i emoce. S maminkou je dítě od svého početí a od narození propojené na několika úrovních, a proto dokáže dobře skenovat to, co se odehrává uvnitř i kolem ní. Jestliže  jsou očekávání některých maminek (rodičů) od útlého věku dítěte příliš vysoká, tak jeho doteď pozvolný, leč přirozený růst a vývoj dítěte, se může zpomalit. A to v jedné či více oblastech jeho osobnosti. (Opačným extrémem však může být nevšímavost, nezájem, laxnost, které přirozenému vývoji dítěte také neprospívají).

Je pochopitelné, že řada maminek a tatínků je zvědavá, jací budou jejich potomci, až vyrostou. Na tom není samozřejmě nic špatného představovat si své dítě čas od času ve ,,starší“ verzi. Své vize, přání a očekávání je ale nutné umět vědomě oddělit od nenápadného tlaku a nedočkavého popostrkování dítěte vpřed. A to i v případě pokud to souvisí s tzv. ,,uvolňováním rukou“ z důvodů pracovních, finančních nebo jiných.

Čas, který je potřeba na tak významný proces, jakým přirozený vývoj dítěte bezesporu je, totiž nejde předběhnout nebo uspíšit. A pokud se o to budeme jakkoli snažit a tlačit na pilu, někde nás to dožene. Třeba při nástupu dítěte do školky, kdy se projeví jeho nejistota a neschopnost odpoutat se od maminky-třeba jen na pár hodin.

Nebojte se proto svá očekávání, občasnou netrpělivost nebo potřebu popohnat růst a dovednosti svého dítěte dopředu, vyměnit za láskyplné pozorování, podepřené bezpodmínečnou láskou, oporou a neustálým dodáváním jistoty. Sama jsem trojnásobnou maminkou, tak chápu, že to v dnešní hektické době není vždy až tak snadné. Co bylo dříve přirozené je dnes dost možná velkou výzvou.

 

Maminky, zkuste se občas na chvilku zastavit, když si nejste v rozvoji a růstu svého dítěte jisté, a naslouchejte jeho potřebám pouze vlastním srdcem. Věřte, že odpovědi vždycky najdete. Pak už budete s jistotou vědět CO, JAK a KDY.

A kdyby se zpočátku přeci jen dostavila určitá nejistota a tápání, nebojte se zeptat někoho z řad odborníků s letitými zkušenostmi. Jistě rád pomůže.

 

Foto: @elenabatkova